Účetní závěrka pod kontrolou finančního úřadu
Daňová kontrola je v současné době nejobávanější instrument správce daně. Pravděpodobnost
kontroly sice není nijak velká, ale rozhodně ji nelze vyloučit. Žijeme navíc elektronické době, takže
informací správce daně shromažďuje více, než by nám bylo milé. Můžeme si tedy být jisti, že pokud
se k nám správce daně ohlásí na kontrolu, není to proto že by si chtěl přátelsky pohovořit, ale že má
někde v šuplíku důvod, proč se se na naše účetnictví chce podívat. Může to vyplývat například
z kontrolních hlášení, kde se váš dodavatel nebo odběratel dostane do hledáčku finančního úřadu a
v rámci jeho kontroly se prověří i jeho dodavatelé či odběratelé.
Velice častou otázkou je, do kdy správce daně může vůbec na kontrolu účetnictví přijít. Daňový řád
sice říká, že daň nemůže být doměřena tři roky od data podání přiznání, ale zároveň obsahuje
instrumenty, které tuto lhůtu mohou prodloužit.
Příklad:
Daňové přiznání DPPO za rok 2018 mělo termín pro podání 1.4.2019, a to i kdyby bylo podáno před
tímto termínem. Pokud by ale poplatník podal DPPO opožděně, např 1.8.2019, počítala by se lhůta až
od tohoto termínu. Tříletá obecná lhůta končí 1.4.2022.
Pak jsou ale další způsoby přerušení lhůty. Pokud ale v roce 2018 bylo zahájeno soudní řízení, které
by mohlo ovlivnit výsledek roku 2018, lhůta na doměření daně se během tohoto řízení staví a začne
běžet až po ukončení řízení. Dále pak pokud poplatník v posledním roce lhůty podá dodatečné
přiznání, lhůtu si o rok prodlouží. Případně pokud poplatník vykáže v daňovém přiznání DPPO
daňovou ztrátu, lhůta se prodlužuje ze tří na osm let a takových nástrojů má správce daně ještě více.
Jak je vidět, spoléhat se na to, že se dožijeme prekluze, tedy ukončení lhůty na doměření daně, moc
nelze. Proto je třeba přijmout opatření, abychom na případnou kontrolu byli řádně připraveni.
Základní věcí je mít vše důkladně uloženo, a to tak aby i po několika letech bylo možné celé účetnictví
včetně závěrky předložit správci daně ke kontrole. Je i nutné pamatovat na to, že kromě základních
dokladů, čili faktur a pokladních dokladů musíme mít uloženu i tzv. auditní stopu. Není to nic jiného,
než důkazní prostředky o tom, že účetní podklady zachycují skutečnost a poplatník díky tomu bude
schopen správci daně prokázat uskutečnění obchodního případu.
Pokud si například stavební firma AB si najme jako subdodávku externí stavební firmu CD na
vybudování základů domu. Firma CD podepíše smlouvu s AB, vyplní stavební deník, podepíše
předávací protokoly a vystaví fakturu. Jak ale uvádí NSS v judikátu 6 Afs 34/2017:
Daňový subjekt musí prokázat nejen to, že došlo k transakci, v jejímž rámci byl daný výdaj vynaložen,
ale také to, že se tak stalo
1) za účelem dosažení, zajištění či udržení jeho zdanitelných příjmů,
2) v tvrzeném rozsahu a
3) za úhradu odpovídající ceně uvedené v daňových dokladech.
Daňový subjekt zpravidla nesplní tuto důkazní povinnost pouhým předložením byť formálně
bezvadného dokladu. Skutečnost, že určitý doklad má všechny náležitosti účetního dokladu a je řádně
zaúčtován, bez dalšího neznamená, že výdaje byly do základu daně zahrnuty oprávněně.
Nicméně při případné kontrole se firma AB musí připravit ještě na otázky:
Kde a jak začala spolupráce s dodavatelem CD? Kdo podepsal smlouvu a kde?
Jak probíhala jednání a kde se uskutečnila?
Kdo vozil materiál na stavbu? Jak proběhla tato dodávka? Kdo byl u předávání materiálu?
V případě, že firma CD je bezproblémová a kontaktní, může si správce daně ověřit všechny
skutečnosti u ní, například výslechem jednatele nebo jeho zaměstnanců, ale pokud je firma
nekontaktní, změnila jednatele, zabývá se již něčím zcela jiným, má firma AB velmi ztíženou pozici a
může se stát, že na základě předložených dokladů vše správce daně vyhodnotí jako nedostatečné a
neuzná faktury od firmy CD jako náklad případně neuzná odpočet DPH.
Zde je ale nutné upozornit na judikát NSS 5 Afs 160/2016:
Důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 3 daňového řádu nelze pojímat extenzivně a rozšiřovat je na
prokazování všech, resp. jakýchkoli, skutečností, tedy i těch, ohledně kterých taková povinnost stíhá
zcela jiný subjekt. Skutečnost, že osoby odlišné od daňového subjektu nesplnily svou zákonnou
povinnost a nepodaly daňová přiznání, nemůže být důvodem pro závěr o neunesení důkazního
břemene daňovým subjektem. Z hlediska daňového subjektu totiž nelze prokazovat něco, co je zcela
mimo jeho důkazní sféru.
Je tedy vhodné, aby AB měla kromě základní dokumentace třeba i fotodokumentaci stavby, případně
jakoukoliv další dokumentaci, která se bude týkat dodavatele. Pak se ale může AB dočkat i opačného
extrému, kdy správce daně vyhodnotí dokumentaci jako příliš obsáhlou, s tím, že toto není obvyklé
v běžném obchodním styku, a tedy měla AB pochybnosti o solidnosti CD, že s ní nemusí být vše
v pořádku.
V případě, že si vás správce daně vyzve na provedení daňové kontroly, je ještě čas si vše zkontrolovat
a připravit. Pokud zjistíte, že vaše evidence má nějaké nedostatky, případně jste zjistili, že ne vše je
tak, jak si pamatujete, což rozhodně není výjimkou, ještě před zahájením daňové kontroly máte
možnost podat dodatečné daňové přiznání, které vám zajistí to, že správce daně nemůže vyměřit
penále, pokud na tuto chybu přijde on.
Je tedy vhodné vzít celkovou připravenou závěrku, důkladně ji projít, zkontrolovat a připravit se na
všetečné dotazy. Pokud ale víte, že vaše účetnictví obsahuje možné problémy, případně si nejste jisti
rozsahem dotazů od správce daně, obraťte se na daňového poradce, který vás při kontrole zastoupí a
zařídí, aby správce daně nepřeháněl svoji iniciativu. Toto zastoupení má ještě tu výhodu, že při
dotazech správce daně získává daňový subjekt díky daňovému poradci čas si vše řádně rozmyslet, než
poskytne správci daně odpověď, případně další důkazní prostředky. Navíc je třeba přesvědčit správce
daně, aby své pochybnosti formuloval naprosto přesně a to tak, aby se daňový subjekt k nim mohl
vyjádřit.
Toto vyjádřil NSS v judikátu 1 Afs 73/2019:
Správce daně nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém účetním případu jsou v účetnictví
daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností, je však povinen prokázat, že o souladu se
skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným,
neprůkazným nebo nesprávným. Správce daně je povinen identifikovat konkrétní skutečnosti, na
základě nichž hodnotí předložené účetnictví jako nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné [§
92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád]. Pokud správce daně unese své důkazní
břemeno ve vztahu k výše popsaným skutečnostem, přechází důkazní břemeno zpátky na daňový
subjekt, na kterém je, aby prokázal pravdivost svých tvrzení a průkaznost, věrohodnost a správnost
účetnictví a jiných povinných záznamů ve vztahu k vyjádřeným pochybnostem správce daně.
Při ukončování práce na daňové kontrole správce daně nejprve vydá výsledek kontrolního zjištění,
kde zhodnotí všechny, zde zdůrazňuji všechny důkazy, které daňový subjekt předložil a to tak, aby se
k nim mohl vyjádřit. Ten má pak jeden pokus na to, aby tento výsledek zvrátil, tedy navrhl takové
důkazní prostředky, aby došlo k podstatné změně. Pokud se mu to nepodaří, daňová kontrola končí a
daňový subjekt se pak musí potýkat s jejím výsledkem se všemi důsledky z toho plynoucími.
V současné době velký počet daňových kontrol končí doměrkem na dani a daňové subjekty musí
počítat s tím, že odvolací finanční ředitelství je v rámci odvolání příliš nepodrží. Správce daně tím
porušuje základní ustanovení správy daní a to, že daň má být stanovena správně. Znamená to, že je
třeba vést celou daňovou kontrolu tak, aby bylo možné po zamítnutí odvolání podat žalobu k soudu a
aby soud ihned poznal, že se subjekt celou dobu bránil, předkládal důkazy, ale správce daně za
každou cenu doměřil daň. Je tedy potřebné přesvědčit subjekty, aby se po ukončení kontroly bránily
žalobou na správce daně. V jednom rozhovoru s bývalou ředitelkou GFŘ zaznělo, že finanční správa
vyhrává 60% soudních pří. Ale to také znamená, že jich 40 % prohrává, což je obrovské číslo. Soudy
také po vítězných sporech přiznávají subjektům odškodné, což je dalším argumentem pro to, bránit
daňové subjekty na všech frontách.
Je tedy zapotřebí daňovou kontrolu nepodceňovat, důkladně se na ni připravit, využít všech možností
k obraně a práva na daň stanovenou správně.
Bc. Zdeněk Vondrák
Daňový poradce
Boffino Tax s.r.o.